News flash – Koronavirus a odpovědnost za škodu vzniklou v souvislosti s krizovým opatřením

Koronavirus a odpovědnost za škodu vzniklou v souvislosti s krizovým opatřením

V souvislosti s tzv. koronavirem a jeho epidemií v České republice přijímá vláda a další příslušné orgány veřejné moci krizová opatření. Z nařízených opatření mohou vznikat jak fyzickým, tak právnických osobám škody. Nárok na náhradu takto vzniklé škody pak může být za podmínek stanovených zákonem uplatněn vůči příslušným subjektům.

Odpovědnost za škodu

Úprava odpovědnosti za škodu vzniklou v příčinné souvislosti s krizovým opatřením je speciální regulací obsahující zvláštní skutkovou podstatu odpovědnosti státu za škodu, která se řídí zákonem č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), ve znění pozdějších předpisů, nikoliv zákonem č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění pozdějších předpisů, či obecným právním předpisem (např. občanským zákoníkem). Zakládá přitom odpovědnost bez zřetele na zavinění (tzv. objektivní odpovědnost) a na rozdíl od zákona č. 82/1998 Sb. nevyžaduje, aby škoda byla vyvolána nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem. Tato speciální odpovědnost je založena na současném splnění tří předpokladů, kterými jsou :

–  provedení krizového opatření,

–  vznik škody a

–  příčinná souvislost mezi krizovým opatřením a vznikem škody.

Stát se může odpovědnosti zprostit, prokáže-li (přičemž důkazní břemeno leží na státu), že poškozený si způsobil škodu sám vlastním zaviněním.

Podotýkáme, že opatření přijatá na základě jiného právního předpisu (např. zákon o ochraně veřejného zdraví) mohou otázky náhrady škody upravovat odlišně, a je tedy nutné zkoumat, zda má škoda svou příčinu právě v opatřeních přijatých dle krizového zákona.

Náhrada škody, její uplatnění a výše

Z dikce ustanovení § 36 odst. 1 krizového zákona je nepochybné, že odpovědnou osobou k náhradě škody je stát.

Peněžní náhradu však poskytuje prostřednictvím toho orgánu krizového řízení, který nařídil krizové opatření nebo cvičení, při němž anebo v jehož důsledku vznikla škoda či újma.

Nárok je tak nutno uplatnit u příslušného orgánu krizového řízení, a to mimosoudně (předběžně) v zákonné prekluzivní lhůtě šesti měsíců. Příslušný orgán se může v jednotlivých případech lišit. Dosavadní judikaturou Nejvyšší soud ČR dovodil, že „Za stát vystupuje v řízení ta organizační složka, která je k tomu podle zákona příslušná, což je povinen soud zjistit a jednat s ní, a to dokonce bez ohledu na to, jakou organizační složku označil žalobce v žalobě.“

Pokud jde o škodu a její výši, bude určena primárně dle ustanovení občanského zákoníku, ale případně také dle zákoníku práce či služebního zákona. Hradí se jak skutečná škoda, tak ušlý zisk.

Jak bylo uvedeno výše, náhradu škody je nejprve třeba uplatnit vůči státu u příslušného orgánu veřejné moci mimosoudně. Dojde-li věc náhrady škody do fáze soudního řízení, je nutné počítat s tím, že zákon o soudních poplatcích tento typ řízení od soudního poplatku neosvobozuje. Že nelze aplikovat vyměření poplatku dle zákona č. 82/1998 Sb. plyne z dřívější judikatury Nejvyššího soudu ČR.

Důkazně je důležitá příčinná souvislost vzniku škody s nouzovým stavem. Doporučujeme proto vést si interní evidenci o nutných opatřeních podnikatele a jejich ekonomickém dopadu (u zboží, které by se vyhazovalo je vhodné provést inventury, jinak by mělo být vše doložitelné z účetnictví, zejména z faktur dokladů z EET).

Je sporné, zda např. úbytek klientely způsobený právě vyhlášením nouzového stavu bude zákonné podmínky pro náhradu škody naplňovat. Pokud je na základě krizového opatření nutné uzavřít provozovnu a nelze podnikat z domova, pak bude škoda stanovena relativně snadno, a to např. srovnáním předchozích období a reálného (nulového) obratu za období nouzového stavu. Pokud podnikatel alespoň omezeným způsobem vykonává podnikatelskou činnost i nadále, bude prokázání výše vzniklé škody obtížnější. Dále je nutné odlišit např. škodu způsobenou přímo samotným onemocněním např. onemocnění zaměstnanců a z toho důvodu snížená výroba či provoz, kdy za škodu stát odpovídat bez dalšího nebude.

Další otázkou může být nucené ukončení podnikání. Pak zřejmě výše škody bude bez znaleckého posudku sotva zjistitelná. Otázkou bude, kdo se jí v tomto případě bude moci domáhat, tedy jaká konkrétní osoba bude ukončením podnikání zasažena škodou (společnost nebo i společník či akcionář). V případě fyzických osob je odpověď jednoznačná, u právnických osob pak bude záviset na interpretaci právních předpisů.

Budete-li mít zájem, rádi Vám pomůžeme s individuálním řešením Vaší konkrétní situace, včetně případného uplatnění nároku na náhradu škody vůči příslušným orgánům veřejné moci.

Za tímto účelem se prosím neváhejte obrátit na JUDr. Jakuba Kadlece, advokáta, e-mail: jakub.kadlec@vilimkovadudak.cz, telefon: (+420) 605 457 096 nebo na Mgr. Jana Labského, advokáta e-mail: jan.labsky@vilimkovadudak.cz, telefon: (+420) 777 788 214.