Jakub Kadlec a Tereza Jarošová pro Ekonom a iHned.cz: Akcionáři mají právo na jasné zdůvodnění, proč firma nerozdělí zisk

Pravidla pro rozdělování zisku kapitálových společností doznala díky letošnímu judikátu Nejvyššího soudu významných změn. Ten se vyjádřil k „využitelnosti“ řádné účetní závěrky pro rozdělení zisku po 30. červnu následujícího roku. Dále zdůraznil, že pro nerozdělení zisku akcionářům musí mít společnost důležité důvody. Ty musí být jasně a podrobně uvedeny, a to už v samotné pozvánce na valnou hromadu. Pro některé firmy ale vyvstává problém, jak tomuto požadavku dostát a přitom neprozradit citlivé údaje a obchodní plány společnosti. Akcionářem společnosti totiž může být i její konkurent, který se tak může dozvědět významné skutečnosti o její obchodní strategii.

Případ, kterým se Nejvyšší soud zabýval, se týkal společnosti Teplárna Strakonice. Podle stanov putovala pětina celkového zisku, který byl necelých deset milionů korun, do sociálního fondu společnosti, zbytek měl podle rozhodnutí valné hromady zůstat na účtu nerozděleného zisku. Jenže dva akcionáři následně toto rozhodnutí napadli, a zatímco podle nižších soudů byl postup společnosti v pořádku, Nejvyšší soud se jich zastal.
V pozvánce představenstvo jen formálně uvedlo, že rozhodování o rozdělení zisku náleží valné hromadě, což ale samo o sobě není důvod pro takové rozhodnutí. V dalším bodě vedení akciovky odkázalo na zprávy o podnikatelské činnosti, ze kterých měla vyplývat špatná ekonomická situace společnosti. Podle Nejvyššího soudu byla ale takto koncipovaná pozvánka akcionářům nedostatečná a neodpovídá zákonu. Vlastníci společnosti by se měli dozvědět, proč se má rozhodnout navrhovaným způsobem, bez vynaložení nepřiměřeného úsilí a času.

V daném případě se nespokojení akcionáři nakonec valné hromady nezúčastnili. Podle soudu ale ani případné dodatečné, podrobnější vysvětlení na valné hromadě nemůže napravit chyby v pozvánce. Jinak řečeno, firmy musí pozvánce věnovat pozornost, protože její vady mohou vést k tomu, že soud rozhodnutí valné hromady zneplatní. Společnost se tak ocitne v situaci, jako když by usnesení o tom, že se její zisk použije na investice, neexistovalo.

Nová praxe soudů?

Podle právníků se se dá očekávat, že zmíněný judikát se promítne do praxe nižších soudů. A zejména společnostem s jedním většinovým akcionářem a několika minoritními může komplikovat život. Problém nastává ve chvíli, kdy minoritní akcionář s nerozdělením zisku nesouhlasí a usnesení valné hromady napadá žalobou u soudu.

„Doposud stačilo většinou obecně uvést, že se zisk nebude rozdělovat kvůli potřebě investic do nového vybavení či strojů nebo nutnosti mít určitou výši vlastních zdrojů pro možnost dosáhnout na zamýšlené dotace. Požadavky soudů na odůvodnění usnesení o nerozdělení zisku se ale budou stupňovat,“ říká advokát Jakub Kadlec z kanceláře Vilímková Dudák & Partners.

„Dříve bylo možné pouze uvést, že potřebujete zdroje financování, a u soudu to obstálo. Nyní se zdá, že se věc otáčí do extrému, kdy už v pozvánce musíte napsat, že máte v úmyslu nakoupit třicet CNC strojů i s uvedením ceny, protože se domníváte, že se na německém trhu rozjede poptávka,“ říká advokátka Tereza Jarošová z kanceláře Vilímková Dudák & Partners.

Jedním ze základních práv akcionáře je právo na zisk.
Valná hromada může rozhodnout, že se zisk mezi akcionáře nerozdělí, k tomu ale musí mít důležité důvody.
„Jde zpravidla o ekonomické aspekty, ať už je to stávající finanční situace společnosti, nebo výhled do budoucna, kdy se ví, že další rok nebude mít tolik zakázek,“ uvádí Jarošová. Podle verdiktu Nejvyššího soudu jsou oním důležitým důvodem pro nerozdělení zisku i ujednání obsažená ve stanovách, které nakládání se ziskem upravují. Akciovka si tak může například dopředu nastavit, že určitá část zisku půjde každoročně do sociálního fondu. Ohledně zbylé části zisku pak ale bude muset akcionářům jiné důležité důvody, proč se dividendy nevyplácí, uvést.
Firma si však nemůže dovolit zisk nerozdělovat vůbec. Pokud by si v důsledku hlasování většinového akcionáře dlouhodobě zisk ponechávala, jde o zneužití postavení takového akcionáře. „Problém je, pokud například společnost prosperuje, vydělává 20 milionů ročně a deset let zisk nerozdělí. A zároveň říká, že potřebuje peníze na další investice, ačkoliv očekává, že se jí i nadále bude dařit,“ uvádí Jarošová příklad, pokud by se soud přiklonil na stranu menšinových akcionářů.

Minoritní akcionář, který nesouhlasí s postupem společnosti, může podat žalobu k soudu jen do tří měsíců od usnesení valné hromady. Po uplynutí této lhůty už rozhodnutí nezvrátí. Podle Kadlece je tak společnost po dobu minimálně tří měsíců v právní nejistotě, jelikož neví, zda může finanční prostředky na zamýšlené investice použít. „K tomu připočtěte dobu, než soud nařídí jednání, než se vyjádří strany a soud vydá rozhodnutí. Může to trvat i rok,“ upozorňuje Kadlec. Pokud soudce řekne, že usnesení valné hromady je neplatné, musí akcionáři rozhodnout znovu, a to už s ohledem na názor soudu.

Ochrana citlivých informací Podle Jarošové a Kadlece může ale požadavek na povinné odůvodnění už v samotné pozvánce narážet na ochranu obchodního tajemství. „Už to, že máte informaci, že se trh bude nějak vyvíjet, je cenné,“ upozorňuje Kadlec. „Navíc pozvánka není žádný privátní dokument, je běžně dostupný,“ upozorňuje.

Podle advokáta Patrika Koželuhy z advokátní kanceláře Bříza & Trubač judikát Nejvyššího soudu sice vzbuzuje určité obavy, jak moc podrobné zdůvodnění budou soudy nově požadovat, nenutí ale vyzrazovat informace, které jsou předmětem obchodního tajemství firmy. Argumentuje ustanovením zákona o obchodních korporacích, který ochranu obchodního tajemství upravuje v souvislosti s právem akcionáře na vysvětlení, tedy právem požadovat na valné hromadě informace ohledně činnosti společnosti.
„Společnost může podle zákona odmítnout poskytnout akcionáři zcela nebo zčásti některé informace na neveřejné valné hromadě, tím spíše nemůže nikdo nikoho nutit uvádět takové skutečnosti v pozvánce, která se navíc podle zákona uveřejňuje na internetových stránkách,“ je přesvědčen Koželuha.

Podrobnější odůvodňování a nejen označení bodů jednání je ale podle něj namístě. „Mělo by se k tomu přistupovat z toho pohledu, že akcionáři jsou v investorské pozici, měl bych jim tedy poskytovat takové informace, které potřebují pro výkon svých hlasovacích práv,“ doplňuje Koželuha. „Myslím, že je dostačující, že společnost uvede, že chce investovat do nového projektu spojeného s navýšením výrobních kapacit a jaká jsou rizika a jaký je odhad návratnosti, eventuálně s tím, že bližší informace nelze poskytnout s ohledem na ochranu obchodního tajemství,“ říká Koželuha.
Použitelnost řádné účetní závěrky Označení „průlomový“ si judikát Nejvyššího soudu vysloužil rovněž tím, že změnil dosavadní pravidlo o použitelnosti účetní závěrky pro rozhodování o rozdělení zisku. Praxe byla taková, že podkladem pro rozhodnutí o rozdělení zisku může být schválená řádná účetní závěrka nejdéle do 30. června následujícího roku. „Poté finanční situace společnosti může být zcela jiná, účetní závěrka z konce minulého roku tak je nevypovídající,“ vysvětluje Koželuha. Nejvyšší soud ale nově řekl, že řádná účetní závěrka za předchozí účetní období může sloužit jako podklad pro rozdělení zisku v zásadě až do konce následujícího účetního období, tedy celý další rok. Důvodem pro změnu je to, že předchozí právní úprava v obchodním zákoníku neznala takzvaný test insolvence. Tedy povinnost statutárního orgánu vždy při vyplácení zisku posuzovat, zda je možné dividendy vyplatit, aniž by si tím společnost přivodila úpadek.

Na judikát se rozhodli zareagovat i zákonodárci, nové pravidlo o použitelnosti účetní závěrky tak je součástí novely zákona o obchodních korporacích, která by měla nabýt účinnost začátkem příštího roku.

***

Jedním ze základních práv akcionáře je právo na zisk. Valná hromada může rozhodnout o jeho nerozdělení, k tomu ale musí mít důležité důvody. Citlivé informace jsou obchodním tajemstvím. Společnost může odmítnout poskytnout akcionáři informace, když by jí to způsobilo újmu.

Zdroj: Ekonom, iHned.cz

Rubrika: Ze světa práva

Autor: Jana Rosůlková