Aktuální situace ve věci zákazu volného pohybu osob a maloobchodního prodeje

Aktuální situace ve věci zákazu volného pohybu osob a
maloobchodního prodeje

1. Ministerstvo zdravotnictví („MZDR“) vydalo mimořádná opatření, kterými byl omezen volný pohyb osob (volný pohyb) a omezen maloobchodní prodej a prodej služeb v provozovnách (maloobchod). Tato opatření byla vydána na konkrétní časový úsek, a před jeho uplynutím byla vydána další, obsahově podobná opatření MZDR, která ta předchozí nahradila. Mimořádná opatření MZDR navázala na původní krizová opatření vlády upravující shodnou materii, která nahradila.

2. Dne 23. 4. 2020 Městský soud v Praze zrušil 4 mimořádná opatření MZDR, omezující volný pohyb osob a maloobchod. Důvodem zrušení byl nedostatek věcné působnosti MZDR k zásahu do základních práv a svobod, kdy je dle soudu oprávněna takové zásahy v době nouzového stavu činit toliko vláda. Mimořádná opatření MZDR byla soudem zrušena s účinností od 27. 4. 2020 a byl tedy dán vládě časový prostor, aby vydala potřebná krizová opatření.

3. Městský soud v Praze se již nezabýval tím, zda vydaná opatření MZDR splňují další požadavky kladené na tzv. opatření obecné povahy (kterými vydaná opatření z povahy jsou), např. požadavek proporcionality, tedy proč nebylo vůbec v opatřeních vysvětleno, z jakého důvodu mohlo být otevřeno například květinářství, a ne železářství či elektro.

4. Soud vycházel dále z toho, že mimořádná opatření MZDR jsou opatřeními obecné povahy, jak formálně stanoví zákon o ochraně veřejného zdraví. Soud dále vychází z toho, že je-li opatření obecné povahy zrušeno, není možné jej ve správním soudnictví přezkoumat, což potvrzuje i judikatura Nejvyššího správního soudu. Tyto závěry lze vztáhnout rovněž i na případy, kdy je opatření obecné povahy zrušeno soudem, jak se tomu nyní stalo.

5. Tím by rozhodnutí Městského soudu v Praze dopadlo i na další žalobní návrhy, kterými se navrhovatelé domáhají zrušení shodných mimořádných opatření MZDR, a to i z jiných důvodů zejména neproporcionality nebo nepřezkoumatelnosti mimořádného opatření MZDR.

6. Na této situaci je problematické, že ostatní žalobci nyní neví, jak rozhodne Nejvyšší správní soud, kam se MZDR hodlá s kasační stížností odvolat. Nelze vyloučit, že kasační soud dospěje k jinému závěru ohledně věcné působnosti MZDR a věc vrátí Městskému soudu v Praze zpět k dalšímu řízení. Pokud by tedy již nyní ostatní žalobci brali své návrhy zpět s myšlenkou, že bylo dosaženo i jejich „cíle“, bylo by to předčasné. Stejně tak by bylo předčasné, pokud by správní soud z důvodu zrušení mimořádných opatření MZDR tyto další žaloby odmítl z důvodu, že napadená mimořádná opatření jsou zrušena. Vhodné by tedy u ostatních řízení bylo jejich přerušení do doby, než rozhodne Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti MZDR.

7. I pokud by Nejvyšší správní soud potvrdil rozsudek Městského soudu v Praze, zůstane zde celá řada neprojednaných argumentů, na které již nebudou poskytnuty odpovědi. Ve správním soudnictví totiž nelze posuzovat (určit) nezákonnost opatření obecné povahy, které již nevyvolává právní účinky. Určit, že postup správního orgánu byl nezákonný, je možné pouze v případě žaloby proti nezákonnému zásahu správního orgánu. Taková žaloba umožňuje navrhovateli, aby se u správního soudu domáhal určení, že zásah správního
orgánu byl nezákonný, i když už jehož účinky již nepřetrvávají. Možnost, že by si ale správní soud nyní již zrušená mimořádná opatření MZDR vyhodnotil jako zásahy správního orgánu a určil (deklaroval), že jsou nezákonné, není příliš pravděpodobná.

8. MZDR dne 23. 4. 2020 reagovalo na rozsudek Městského soudu v Praze a mimořádná opatření týkající se zákazu volného pohybu osob a maloobchodu zrušilo a tuto materii opět upravila vláda nově přijatými krizovými opatřeními. Nabízí se otázka, zda to nesouvisí i se strategií MZDR, když mimořádná opatření byla ze strany MZDR zrušena s největší pravděpodobností ještě před tím, než byl rozsudek Městského soudu v Praze účastníkům doručen, tedy ještě předtím, než nabyl právní moci.

9. Těm, kdo podali správní žaloby v téže věci, případně i jiným osobám, které byly omezením volného pohybu a zákazu maloobchodu dotčeny a chtějí se domáhat nároku na náhradu škody, pak nezbývá, než uplatnit své nároky na náhradu škody u příslušných správních orgánů v režimu krizového zákona (za období pokrývající účinnost krizových opatření vlády) a v režimu zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem („Zákon o odpovědnosti státu“) za dobu trvání mimořádných opatření MZDR. Pokud správní orgány jejich žádostem nevyhoví, budou muset uplatnit své nároky soudně.

10. V případě škody nárokované dle Zákona o odpovědnosti státu budou soudy jako předběžnou otázku hodnotit i nezákonnost rozhodnutí, resp. nesprávnost úředního postupu, z něhož měla škoda vzniknout. Kvalifikované rozhodování o mimořádných opatřeních MZDR se tak fakticky přenese namísto specializovaných krajských správních soudů na soudy okresní (obvodní). Ty by však měly z rozhodnutí Městského soudu v Praze, zůstane-li kasačním soudem nedotčeno, vycházet.

11. Dva režimy náhrady škody mají svá specifika. Např. v případě žaloby na náhradu škody dle krizového zákona je nutné hradit soudní poplatek ve výši 5 % ze žalované částky, u žaloby na náhradu škody dle Zákona o odpovědnosti státu činí soudní poplatek 2.000,- Kč. Příčinná souvislost vzniku škody se bude rovněž dělit mezi dvě příčiny, a to krizová opatření vlády na straně jedné a mimořádná opatření MZDR na straně druhé. Tím bude situace poškozených opět zkomplikována. Nelze ani vyloučit, že by soudy v budoucnu např. došly k závěru, že režim náhrady škody spadá v obou případech pod krizový zákon, neboť šlo v obou případech o opatření směřující k řešení krizové situace za nouzového stavu.

12. Problematickým, jak říká řada odborníků, může být posouzení nároku na náhradu škody, zejména ušlého zisku. Ten by mohl být v řadě případů ovlivněn výskytem pandemie jako takové a škody by mohly vzniknout i bez zásahů státu. Na tuto otázku nebude snadné odpovědět, neboť půjde o čistě spekulativní úvahy, jak by se např. za pandemie zachovali zákazníci zavřených provozoven, kdyby byly zůstaly otevřené. Mimo to může sám soud náhradu škody moderovat (snížit). Rovněž platí, že nelze-li výši (prokázané) škody přesně určit, může ji určit soud podle spravedlivého uvážení jednotlivých okolností případu.

Kontaktní údaje:

Pokud budete mít zájem, rádi Vám pomůžeme s řešením Vaší konkrétní situace, včetně stanovení dalšího postupu či přijetí vhodných opatření. V této krizové době jsme Vám nepřetržitě k dispozici.
Za tímto účelem, prosíme, kontaktujte vedoucího právního oddělení Vilímková Dudák & Partners, advokáta JUDr. Jakuba Kadlece, email: jakub.kadlec@vilimkovadudak.cz, mobil: (+420) 605 457 096.