Marcela Vilímková pro Ekonom: Náhradní máma jako podnikatelský záměr

S manželem hledáme náhradní matku. Jsme ze Zlína. Sama si bohužel nemohu dítě odnosit, protože mám od dětství velké problémy se zdravím. Budu ráda za reakce, hlavně od seriózní a vážné zájemkyně, která by nám ráda pomohla.“ Toto je příklad reálného inzerátu, které se stále častěji objevují i na českém internetu.

V tuzemsku se náhradnímu mateřství věnuje hned několik klinik asistované reprodukce. Nabízejí komplex služeb, který zahrnuje zdravotní a psychologické vyšetření klientů a v neposlední řadě i právní poradenství.
„Z původně ojedinělých případů se dnes stávají desítky ročně. Páry, které tuto metodu potřebují, si nyní více troufají se do procesu pustit, protože ve svém okolí vidí, že to může fungovat,“ říká generální ředitelka kliniky Repromeda Kateřina Veselá. Na kliniku se s tímto požadavkem obrací v průměru dva páry za týden.Prakticky každá tuzemská porodnice má již zkušenosti s porodem v programu náhradního mateřství. „Před pár lety to bylo ještě raritní, dnes je to prakticky standardní,“ dodává.

Za třicet tisíc embryo, máma za půl milionu V Česku neexistují žádná závazná pravidla pro náhradní mateřství. Pouze sekce asistované reprodukce České gynekologické a porodnické společnosti vydala před několika lety doporučení, jaká kritéria by měli lékaři sledovat. Ale vzhledem k tomu, že nejde o závazný předpis, přístup klinik je různý.

V Gennetu tuto metodu využívají pouze pro Čechy. Jiné kliniky takto striktní nejsou. Zahraniční pacientky tak neodmítá třeba brněnská klinika Reprofit. „České občanství se doporučuje, ale zákon to nevyžaduje,“ zdůrazňuje vedoucí lékař Reprofitu Pavel Otevřel. V případě, že lékaři mají jakékoli pochybnosti o tom, zda je tato metoda pro daný pár vhodná, posuzuje konkrétní žádost etická komise. „Naše komise se skládá z gynekologů, genetiků, zdravotní sestry a právníka,“ říká Radka Jarošová, která v Gennetu pracuje jako vedoucí programu asistované reprodukce.
A jaké ženy se nejčastěji stávají náhradní matkou?
„Je to často příbuzná či kamarádka zájemců, nebo si ji najdou na internetu,“ popisuje advokátka Marcela Vilímková z kanceláře Vilímková Dudák & Partners. „Znám případ, kdy dítě odnosila babička jednoho z rodičů,“ doplňuje.
Zdravotní pojišťovny program náhradního mateřství jako takový nehradí. Z pojištění lze zaplatit pouze příspěvek na léky a na cyklus asistované reprodukce, tedy proces, při kterém se vajíčko oplodňuje spermií mimo tělo. „To je pouze minoritní položka ceny výkonu. Provedení transferu embrya v tom není započteno,“ říká Veselá.
A upozorňuje, že na rodné číslo náhradní matky se náklady asistované reprodukce vykazovat nesmí.
Na klinice Gennet stojí léčba, do které se zahrnují i konzultace, vyšetření náhradní matky, právní porada a přenos embrya, více než třicet tisíc korun. Podobně tomu je i u zlínské Kliniky reprodukční medicíny a gynekologie.

Vedle lékařských vyšetření čeká na rodičovské páry ještě návštěva advokátní kanceláře. Dvojice zpravidla uzavírají s náhradní matkou písemnou smlouvu. „Náhradní matka se v ní zavazuje, že pro objednatelský pár odnosí dítě. A prohlásí, že se bude v těhotenství chovat tak, aby nedošlo k žádné újmě dítěte,“ říká advokátka Vilímková.
Budoucí rodiče se pak naproti tomu zavazují, že jí uhradí veškeré náklady spojené s těhotenstvím a porodem, stanovené zpravidla částkou v konkrétní výši. „Jde přiměřenou kompenzaci ušlé mzdy, náklady na ošacení, zdravou stravu, potravinové doplňky, nadstandardní lékařské testy a ošetření nebo cestovné,“ doplňuje Veselá.
Jak vysokou kompenzaci si lidé v Česku sjednají, je na nich. Některé právní řády ale stanoví dokonce horní limit kompenzace. Například ve Velké Británii to je 20 tisíc liber. „To zhruba odpovídá obvyklé ceně v Česku. Průměrná částka se pohybuje zhruba na úrovni 400 až 500 tisíc korun,“ uvádí Veselá.

Nevymahatelná smlouva

Advokátka Vilímová zdůrazňuje, že ze smlouvy nesmí plynout závazek, že náhradní matka dá dítě k osvojení rodičům a oni jí za to zaplatí. V takovém případě by totiž oběma stranám hrozil postih za trestný čin svěření dítěte do moci jiného za úplatu.
Budoucí rodiče i náhradní matka musí v každém případě počítat s tím, že pokud dojde k jakémukoli sporu, smlouva je nevymahatelná. Podle práva je totiž matkou ta žena, která dítě porodila. Žena z objednavatelské dvojice si tak musí dítě, přestože by byla jeho genetickou matkou, osvojit. Náhradní matka dává s osvojením souhlas, to ale může udělat až po uplynutí šestinedělí. A zde vzniká nejistota – náhradní matka totiž může odmítnout se dítěte vzdát. Navíc souhlas s osvojením může vzít zpátky až do tří měsíců věku dítěte.

V riskantní pozici je ovšem i náhradní matka. Pokud si totiž budoucí rodiče dohodu rozmyslí, třeba proto, že dítě se narodilo postižené, nikdo je nemůže donutit k tomu, aby ho do péče převzali. Takový případ se ostatně už v Česku před lety stal, dítě nakonec skončilo v dětském domově.
Na to, že tato právní rizika existují, upozorňují rodiče i samotné kliniky. „Klienty odkazujeme na advokátní kanceláře, se kterými spolupracujeme a které této problematice rozumí,“ uvádí Veselá. Právní poučení je nutností i u klientů Reprofitu. „Nezajímá nás výsledný dokument, na kterém se dohodli, ale požadujeme potvrzení, že byli seznámeni se všemi právními riziky,“ zdůrazňuje Otevřel.
V Gennetu poučení podává interní právník. „I když už nějaké právní konzultace podstoupili, odesíláme je k našemu právníkovi, který se na náhradní mateřství specializuje,“ potvrzuje Jarošová.
Česká cesta Nejistotu výsledku a právní nevymahatelnost smlouvy způsobuje fakt, že český právní řád náhradní mateřství nijak uceleně neupravuje. Zmíněno je pouze v § 804 občanského zákoníku, který říká, že „osvojení je vyloučeno mezi osobami spolu příbuznými v přímé linii a mezi sourozenci, to neplatí v případě náhradního mateřství“.

Vedle občanského zákoníku pak s náhradním mateřstvím fakticky počítá zákon o specifických zdravotních službách v části o asistované reprodukci. „Výslovně ho nezmiňuje, ale upravuje akt vložení embrya do dělohy ženy,“ upřesňuje Vilímková.
Podobné právní vakuum existuje i v dalších zemích střední a východní Evropy. Ani na Slovensku, v Polsku či Rumunsku výslovná úprava není. „Naopak země, jako jsou Ukrajina, Bělorusko, Rusko či Kazachstán, dovolují komerční podobu náhradního mateřství,“ říká Ondřej Frinta z Právnické fakulty Univerzity Karlovy. Zde je tedy smlouva právně závazná a dává stranám větší jistotu.

Zcela komerční přístup pak platí v některých státech USA, například v Kalifornii. V těchto zemích tak může žena, která dítě odnosí, za své služby získat odměnu. Nekomerční neboli altruistické náhradní mateřství mají naopak upraveno například v Belgii nebo Velké Británii. „Neprolamují ale tu starořímskou zásadu, že matkou je žena, která dítě porodila, jenom usnadňují párům osvojení dítěte,“ vysvětluje Vilímková.

Úplný zákaz náhradního mateřství naopak platí v Německu nebo ve Francii. V praxi tak dochází ke složitým případům, kdy si dvojice náhradní matku najde v cizině, kde celý zákrok i podstoupí. Francouzský soud tak v minulosti řešil případ, kdy si francouzský pár našel náhradní matku v Rusku, kde dítě také porodila. „Došlo k manipulaci s rodným listem. Poté co se dvojice vrátila do Francie, skončili u soudu. Ten nakonec s ohledem na zájmy dítěte jim ho v péči ponechal, přestože šlo o trestný čin,“ uvádí Vilímková. Podobný případ zažila také Itálie. Italský pár našel zastání u Evropského soudu pro lidská práva, který rovněž zdůraznil zájmy dítěte.

Připraveno ve spolupráci s měsíčníkem Právní rádce.

Pokud si budoucí rodiče dohodu rozmyslí, třeba proto, že dítě se narodilo postižené, nikdo je nemůže donutit k tomu, aby ho do péče převzali. Z žádné smlouvy nesmí plynout závazek, že náhradní matka dá dítě k osvojení rodičům a oni jí za to zaplatí. Šlo by o trestný čin.