Aktuality

Ústavní soud dal za pravdu senátorům a odmítl pokračování dosavadní praxe určování výše úhrad zdravotnických prostředků, do konce roku 2018 musí být přijata nová zákonná úprava

7.6.2017

Ústavní soud ČR dnes vynesl nález ve věci návrhu na zrušení části zákona o veřejném zdravotním pojištění skupiny dvaceti senátorů a senátorek. Ti si stěžovali na to, jakým způsobem zdravotní pojišťovny rozhodují o výši úhrad zdravotnických prostředků. Ty ať už v podobě inkubátorů, náplastí, brýlových čoček nebo například berlí provázejí pacienty prakticky celý život. Ústavní soudci se rozhodli svolat k tomuto návrhu ústní jednání celého pléna. To se naposledy stalo v roce 2013. Zároveň se zrušením stávajícího systému Ústavní soud určil zákonodárcům lhůtu do 31. prosince 2018 pro přijetí nové zákonné úpravy. Ta by mohla umožnit předepisování vhodnějších pomůcek pro pacienty a zároveň efektivnější nakládání s prostředky z veřejného zdravotního pojištění.

 

 


Soud konstatoval, že vágním zněním zákona byl obsah ústavního práva na zdravotní péči pacientů vyprázdněn, což je nepřijatelné. Pacienti musí jasně vědět, jaké pomůcky mají jakou úhradu, jakým způsobem byla určena a jak byla posouzena účinnost těchto pomůcek.

 

 


Zároveň vágností zákonné úpravy nesmí být omezováno právo dodavatelů pomůcek na podnikání. K tomuto omezování, jak uvedl Ústavní soud, stávající úprava a praxe vedla.

 

 


Skupinu senátorů, kteří návrh podali, zastupovala v oblasti zdravotnictví a farmacie respektovaná Advokátní kancelář Marečková ve spojení s advokátní kanceláří Vilímková Dudák & Partners, jakožto expertem pro oblast litigací.

 

 


Dosavadní stav určování výše úhrad za zdravotnické prostředky byl podle advokátky Jany Marečkové nesystémový a dlouhodobě neudržitelný. „Neústavnost jsme spatřovali zejména v tom, že kdykoliv je zde nějaký subjekt, v tomto případě zdravotní pojišťovna, který rozhoduje o právech třetích osob, musí být jeho proces rozhodování transparentní, předvídatelný, a především umožňující přezkum, a to včetně soudního. To zde doposud nebylo. Je to princip, z kterého nelze ustoupit, neboť je to pilíř demokratického právního státu. Jsem ráda, že toto naše přesvědčení dnes v plné šíři potvrdil i Ústavní soud. Tento případ má přesah i mimo oblast zdravotnictví. Nebude-li jakákoliv instituce svázána jasným procesem a možností přezkumu svého rozhodnutí, bude mít vždy tendenci zavádět opatření, která budou více či méně souviset s vytvářením „absolutní moci“ v dané oblasti,“ říká advokátka Jana Marečková.

 

 


Z výpovědí svědků před plénem Ústavního soudu mimo jiné vyplynulo, že se doposud často stávalo, že postižený sice například obdrží invalidní vozík, ale ten zásadně nevyhovuje právě s ohledem na typ postižení. Svědci před soudem rovněž uvedli, že do procesu stanovování úhrad zdravotnických prostředků nejsou zapojováni zástupci pacientských organizací ani odborné společnosti.

 

 


„Nabídka zdravotnických prostředků je mimořádně pestrá, a pokud jsou rozhodnutí o úhradách činěny „od stolu“ bez zapojení odborníků, a možnosti následného odvolání, dopady na pacienty mohou být velmi citelné. Taková léčba nejenže může být méně vhodná pro pacienta, ale ve výsledku i více nákladná pro rozpočet veřejného zdravotního pojištění,“ popisuje případné dopady pokračování stávající praxe advokát Jakub Kadlec z Vilímková Dudák & Partners.

 

 


Ústavní soud dal ve svém nálezu i jasné vodítko pro novou zákonnou úpravu. Ta by měla vymezit procesní mantinely, ve kterých se zdravotní pojišťovny, ale a výrobci zdravotnických prostředků mohou pohybovat při žádostech o získání úhrady z veřejného zdravotního pojištění. Díky novému systému by i pacienti mohli získat pomůcku, která je více vhodná pro jejich zdravotní postižení a ve výsledku mnohdy šetrnější z pohledu výdajů z veřejného zdravotního pojištění.